Prachobyčejná kočka (ale když ji máte, je naprosto jedinečná)

5. září 2017 v 8:00 | Zvířomilka
Úvod: Svého milovaného kocoura jsem poprvé viděla v den mých jedenáctých narozenin. Šla jsem velmi brzo ráno, kdy byla ještě tma, pro svou kamarádku, když jsem si všimla, že mě pronásleduje malé stvoření. Toto stvoření s tím nepřestalo ani tehdy, kdy jsem již s kamarádkou zamířila do školy. Bohužel, v šatně čekající šatnářka a uklízečka zároveň, popadla koště a nebohé malé kotě vyhnala zpět na ulici.

Jaké bylo ale překvapení, když jsem vyšla ze školy, abych se dozvěděla, že pod autem něco je, ale bojí se to. Naštěstí děti, které se to snažily dostat ven, musely na oběd a tak jsem se chopila příležitosti. Opravdu, kotě z rána pod autem se ke mně už hrnulo a tak jsem vynechala svůj oběd a kotě si nesla pod bundou. Nicméně ne domů, ale ke kamarádce. Kamarádka měla dva nebo tři psy, přesně si už nepamatuji a původně si myslela, že bude její. Proto kotě popadla a položila před svého psa, že se zkamarádí. No... Pes zaštěkal a vyrazil proti němu, takže jsem pak sundavala kotě ze stromu. Její mamka o tom neměla vědět, takže, což jsem nevěděla, ho zavřela ve své skříni. Na zbytek dne a noc. Bez jídla a pití. A když si ráno začala stěžovat, že ji vykonal potřebu na oblečení, muselo zase pryč. Tentokrát už ke mně. Moje mamka o tom samozřejmě taky nemohla vědět, protože doma jsme měli tou dobou tři psy (nyní máme pět velkých a jednoho malého), takže mít kočku, které se u nás stávaly terčem krvavých honů, bylo jasně a striktně zakázáno. Zamířil tedy do kůlny, kde jsem mu přichystala misky, nějaký provizorní pelech a poté, co zde opět vykonal potřebu, jsem nakoupila hobliny, které jsem ale neměla kam dát, takže přišly do rohu (do teď, když se je snažíte najít, najdete). Kocour zde přetrvával týden, neměl nutkání utéct, když jsem ho měla venku na klíně a celkově to bylo velmi klidné kotě. Pak proběhla série kamufláží, které jsou poměrně složité, nebo by to zabralo mnoho dlašího textu, ale moje matinka to stejně na konci odhalila. No... Kocour si chytře přelezl na klín, rozvalil se a bylo vyhráno.

Pár věcí, které je dobré si pamatovat:
Kočka není pes! - > Když nechce, nepřijde, když spí, nebude vám věnovat pozornost, když ji nenecháte odpočívat a budete ji mordovat, zle se vám to vymstí v podobě poškrábaných rukou.
Zvracení chlupů -> Tohle vám pes asi jen tak neudělá, ale ty mají taky své. Pokud má kočka delší srst a vlastně ji ani nemusí mít delší, jednou za čas vám na podlaze přistane klubíčko chlupů. Můžete se snažit jak chcete, vyčesávat, dávat různé pilule či kupovat speciální krmivo, ale nejlepší je nechat matku přírodu. Není těžké to odstranit, ale je důležité hlavně za to kočce nenedávat, protože je to jednoduše její součást.
Zmlsanost -> Už mnohokrát jsem slyšela o studiích, že kočičí krmivo je vždy kvalitnější než psí, protože pes sežere leccos, ale kočka rozhodně ne. Věřte mi, že když se to kočce nelíbí, nebude to žrát, mám to vyzkoušené a skončili jsme nakonec na veterině, protože kocour výrazně pohubnul. Spravili to dvě obří bedny kapsiček od Felixe, po kterých se mohl utlouct.
Náhlé změny nejsou dobré -> Střídání prostorů, výměny pánů, to vše se na kočce podepisuje. Jsem opravdu velmi šťastná, že kocour zvládnul stěhování v pořádku, ačkoliv jsem měla první den pocit, že to asi nezvládnu ani já a ani on. Jen chci upozornit, že kočka, která má přístup ven, tuto změnu nemusí přijmout, protože jsou fixované na své prostředí a jsou případy, kdy kočky opustí své čerstvě přestěhované majitele a vrátí se tam, kde bydleli předtím.
Potřebují velké misky -> Jeden čas mi kocour vyhazoval žrádlo z misky. Původně jsem si myslela, že to je jen jeho zábava, nakonec mi ale mamka prozradila, že když se nakloní, okraje misky mu dráždí fousy, na které jsou velmi citlivé (vnímají díky nim prostor). Od změny misek to nedělá.
Čistota, půl klidu -> Kočky jsou velmi čistotné a nejvíce náchylné jsou na svůj záchůdek. Pokud není dostatečně čistý, smiřte se s tím, že minimálně malou potřebu vykoná někam jinam - do rohu, na váš oblíbený svetr, postel... I já měla období, kdy jsem se o tuto část nerada starala a světe div se, roh to samozřejmě schytal.

Kde se dá kočka sehnat: Takže, zde se trochu rozepíši. Neuvěřitelně mě irituje, že kdykoliv rozklinu stránku bazoše se zvířaty, vyskočí na mě nepřeberné množství "koťata", "krásná koťáta", "koťata extra hravá"... Můj kocour určitě není čistokrevný, žije doma, takže ven nechodí, ale v určitém věku, kdy už přestal růst, jsem ho i přesto nechala vykastrovat. Nekastrovaní kocouři značkují, kočky zase mrouskají. Ten, kdo nechá svoji kočku, která není vykastrovaná, běhat venku a když začne mrouskat, nechájí tam ťuplem, protože to je bordel na celou ulici, by si zasloužil dostat facku. Kocour vám koťata domů nepřinese, ale pořád se na tom podílí. A když taková kočka má šest koťat, která horko těžko někde udáte, ty budou mít za rok, za dva další. A ty zase další a ty zase další a ty zase další... Pak takové kočky končí v útulku, umrzají venku, jsou podvyživené, nemocné. Takže prosím, pokud si už berete takové kotě, alespoň se postarejte o to, aby už další koťata nemělo. Nebo si ten bazoš projeďte sami, je to jen inzerce od lidí, co je dávají pryč a útulky. Kočky můžete sehnat s rodokmenem, které stojí několik tisíc a nebo si můžete vzít kočičku z útulku, co je už naočkovaná a ve většině případech bude i kastrovaná.

Můj mazlíček: Abych teda pořád nepoužívala slovo "kocour", před sedmi lety panovala taková ta všeobecná mánie kolem Stmívání... Bohužel ani mě to neminulo a tak byl pojmenován "Jacob". No, brzy se z "Jacob" stalo "Jack", což mu do teď vydrželo. Je veliký, větší než náš nejmenší pes, na jméno slyší a vždy s mňouknutím přiběhne. Po většinu dne spí a kdyby si náhodou někdo dovolil říct, že to je proto, protože se nudí - nakoupila jsem mu nepřeberné množství různých hraček a on na ně prostě není. Je to ten typ kocoura, který má rád svůj klid. Jen jedna jediná hračka u něj obstála a to byla černobílá myška, která má místo ocásku peříčka. Koupila jsem ji v Pet Centru za 20 Kč a dokáže se s ní vyblbnout. Je slušně vychovaný, občas tedy dostanu svou kočičí náladu, kdy si najde předmět, co umí hezky šustit a celou noc vám tím drnká na nervy. Také je mlsný, největší úspěch slavil na začátku Whishas a obyčejné konzervy, nyní Felix a Gourmet, který je jen na zvláštní příležitosti. Z granulí vede Royal Canin pro kočky a Purina. Pamlsky moc nepreferuje, má rád pastu pro kočky z DM a jinak sušené nesolené rybičky či kousky masa. Nikdy se nestalo, že by mě ignoroval tak dlouho, jako po přestěhování, kdy chodil za mým přítelem a já byla vzduch, co mu dával žrádlo a čistil bednu. Nyní je už úplně v pořádku a akorát mi spí v nohách...



 

Achatina

4. září 2017 v 16:01 | Zvířomilka
Úvod: Při přestěhování do nového bytu jsem ze začátku (asi tak první hodinu), nemohla uvěřit tomu, že tu opravdu jsem - sama, bez pomoci ostatních a od teď se budu muset začít spoléhat jen sama na sebe. Dalších pár hodin to byl pocit neutuchající radosti, že si můžu dělat co se mi jen zlíbí. Pár dní uběhlo, kocour stále nebyl nastěhovaný a já pochopila, že se cítím naprosto sama. Nic mě nebavilo a i přes hromadu věcí, co by potřebovala někam nastěhovat, jsem jen ležela a věděla, že takhle to nejde. Uplynulo čtrnáct dní, když jsem při projíždění webu narazila na povědomý obrázek, kde byl vyfocený veliký šnek. Věděla jsem, o co jde a článek rozklikla... Dalo by se říct, že všechny články z hobby stránek jsou o tom samém - nenáročné zvíře, které můžete mít za pár korun a dost lidí vám ho dá zdarma, které nic moc nepotřebuje a tak dále a tak dále. No...

Nad achatinou, česky oblovkou, jsem vlastně nikdy nepřemýšlela. Za prvé kvůli tomu, že jsem si ho automaticky spojovala s teráriem, částečně kvůli tomu, že jsem doma měla asi týden kvůli školnímu projektu několik zahradních šneků (které jsem samozřejmě pustila) a moc s nimi sranda nebyla. Nicméně každý článek vás ubezpečí o tom, že terárium nepotřebuje, že stačí plastová krabice a můj mentální vývoj se posunul, takže jsem ho nechtěla ani tak kvůli zábavě, jako spíš společnosti, jako něco, o co bych se mohla starat. Začala jsem nad tím přemýšlet a byla jsem poměrně nadšená, že bych mohla pořídit velký plastový box za pár korun a přechovávat šnečka. Vyhledala jsem tedy další články, většina pocházela z blogů, které byly psané barevnými písmy na šíleném podkladu a někdy se daly najít opravdu skvosty.

Zde jsem se dočetla, že achatina může sníst vlastně téměř vše - těstoviny, piškoty, granule, vodu vlastně nepotřebuje, když ji dáte šťavnatou zeleninku, že jsou přítulní a jsou to zvířata, co musí mít společnost. Páni. Toto vlastně opakovalo několik blogů. Naštěstí jsem narazila snad na dva blogy, které mi přišly opravdu věrohodné - Chováme achatiny & Oblovky .

Shrnu základní poznatky, které jsem si odnesla a řídím se jimi:
Obiloviny nedávejte! -> Tloustnou po nich, ucpávají se a mohou brzo zemřit.
Citrusy a rajčata nedávejte! -> Můžou po nich zemřít.
Tím, že budete mít jednoho šneka, ho neděláte smutným. -> Šneci jsou v přírodě samotáři, hledají se jen, když se snaží zplodit potomstvo. Když jich máte víc, akorát rychleji rostou, protože se snaží sežrat víc než kdokoliv jiný.
Stálý přístup k vodě je důležitý! -> Šneci se rádi koupou. Přála bych vám vidět šneka, co se dostane po pár hodinách k vodě, pokud ji v teráriu nemá - celý se rozplácne a nasákne ji do sebe.
Pokojová teplota nestačí! -> Je to africký šnek, samozřejmě, že potřebuje větší teplo, jinak je méně aktivní, zahrabává se..
Když mám jednoho šneka, nemusím řešit vajíčka. - > Ano, i v toto jsem chvíli věřila... I přesto, že máte jen jednoho šneka a ve škole nás učili, že jsou šneci hermafrodité a potřebují druhého partnera pro potomstvo, šnek si v krajní nouzi umí pomoct a vytvořit si vajíčka sám. Některé zdroje se nad tímto potomstvem neshodují, protože jeden tábor tvrdí, že jsou šnečci naprosto normální a druhý zase, že je nedoporučují nechávat naživu. Já jen podotknu, že většina lidí má problém udat třeba jen pět šnečků a šneci mají ve snůšce někdy až 300 kusů vajec.
Šnek jako šnek, vajíčka vyhodím na kompost. -> Bohužel znám lidi, co se o každou měsíční radost starají tímto způsobem. Upozorňuji, že tento šnek nemá v přírodě přirozeného nepřítele a jak už jsem napsala výše, při špatných podmínkách se prostě zahrabe a počká, až bude lépe. Nejlepší možností je prohlížet terárium vašeho šnečka důkladně a jakákoliv vajíčka strčit do mrazáku (alespoň na tři dny) nebo je zalít horkou vodou. Někomu to může přijít brutální, ale určitě lepší než sledovat malé ulitky pochodovat po térariu a co s nimi. Já bych to minimálně už nezvládla.


A to nejdůležitější, co si musí člověk pamatovat u každého zvířete - Žádné zvíře není jednoduché, potřebuje vaši péči.

Kde se dá oblovka sehnat: V některých Pet Centrech, na webu, kde nejrozšířenější druhy nabízejí zdarma, na burzách s terárijními zvířaty.

Můj mazlíček: Mojí malou oblovku jsem si koupila na Terrabazaru v Praze za 20 Kč. Mezi velkou hromadou různých štírů, hadů, agam a pavouků se nacházela jedna malá krabička těchto kouzelných tvorů. V krabičce jich bylo asi osm, což v poměru k tomu, jak oni samotní byli velcí, bylo trochu žalostné. Většina si vesele lezla po plastové krabičce a jeden jediný byl zahrabaný. Do teď vlastně většina lidí nechápe, proč jsem si vzala toho zahrabaného. Nejčastější otázka byla "Co kdyby byl nemocný nebo by umíral?" I samotná paní, která u toho stála, mi řekla, že by si vzala jiného a dala mi prostor na rozmyšlení, který jsem vůbec nepotřebovala. Jediné, co mě na místě dopálilo, byl fakt, že když jsem se zeptala, jaký to je druh (protože jsem na terrabazar přišla nastudovaná), paní mi jednoho vylovila a ukázala. To mi opravdu moc nepomohlo, zřejmě nedostatečně nastudovaná. Mého zalezlého šnečka, který se mnou vůbec nemluvil, jsem dostala do jiné plastové krabičky a šla. Abych byla upřímná, když při cestě jsem neviděla ani náznak života, začínala jsem se obávat, že jsem vybrala špatně. Dorazila jsem domů a položila si ulitu na ruku. Šnek v okamžiku vykoukl, nejdříve značně nejistě, ale pak si vesele jezdil po mé ruce. Začala jsem ho všem ukazovat, ale nikdo pro šneka neměl pochopení a dokonce mi bylo řečeno, že má šnek na ulitě prasklinu. Sice zacelenou, ale byla tam. Určila jsem svého šneka jako holku, tudíž dostala jméno Ulitka I. a zamířila do svého terária.

Ulitka I. není zas tolik aktivní. Více času je akční večer, takže když se večer probudím, jdu zkontrolovat, jestli je venku ze svého malého květináče (úkryt, ve kterém vykonává svoji potřebu, což je fajn, protože se to lépe uklízí) a jestli správně žere, což jde poznat i ráno. Miluje bazalku, většina času ji nacházím na sépiové kosti a odmítá jídlo posypané vápníkovým práškem (60 Kč v háji). Můj přítel tvrdí, že kdybych se o něj starala tak moc, jako o Ulitku, byl by mnohem spokojenější.


Nějaký chabý úvod

4. září 2017 v 14:48
Takže..

Tento blog vzniknul na základě mého velkého přestěhování od rodičů, kteří mi vždy s velkou láskou říkali "Až budeš bydlet sama, měj doma třeba ZOO."
No, jsem přestěhovaná a pomalu na tom pracuji.
Ačkoliv zatím mám jednoho kocoura z ulice a menší oblovku. Ale vše s časem přijde a přibyde.
Mám v plánu zde přidávat fotky, nápady, tipy, ale i různé zážitky či zajímavé odkazy, které vám mohou pomoct při péči o vaše zvířata.

Kam dál

Reklama