Achatina

4. září 2017 v 16:01 | Zvířomilka
Úvod: Při přestěhování do nového bytu jsem ze začátku (asi tak první hodinu), nemohla uvěřit tomu, že tu opravdu jsem - sama, bez pomoci ostatních a od teď se budu muset začít spoléhat jen sama na sebe. Dalších pár hodin to byl pocit neutuchající radosti, že si můžu dělat co se mi jen zlíbí. Pár dní uběhlo, kocour stále nebyl nastěhovaný a já pochopila, že se cítím naprosto sama. Nic mě nebavilo a i přes hromadu věcí, co by potřebovala někam nastěhovat, jsem jen ležela a věděla, že takhle to nejde. Uplynulo čtrnáct dní, když jsem při projíždění webu narazila na povědomý obrázek, kde byl vyfocený veliký šnek. Věděla jsem, o co jde a článek rozklikla... Dalo by se říct, že všechny články z hobby stránek jsou o tom samém - nenáročné zvíře, které můžete mít za pár korun a dost lidí vám ho dá zdarma, které nic moc nepotřebuje a tak dále a tak dále. No...

Nad achatinou, česky oblovkou, jsem vlastně nikdy nepřemýšlela. Za prvé kvůli tomu, že jsem si ho automaticky spojovala s teráriem, částečně kvůli tomu, že jsem doma měla asi týden kvůli školnímu projektu několik zahradních šneků (které jsem samozřejmě pustila) a moc s nimi sranda nebyla. Nicméně každý článek vás ubezpečí o tom, že terárium nepotřebuje, že stačí plastová krabice a můj mentální vývoj se posunul, takže jsem ho nechtěla ani tak kvůli zábavě, jako spíš společnosti, jako něco, o co bych se mohla starat. Začala jsem nad tím přemýšlet a byla jsem poměrně nadšená, že bych mohla pořídit velký plastový box za pár korun a přechovávat šnečka. Vyhledala jsem tedy další články, většina pocházela z blogů, které byly psané barevnými písmy na šíleném podkladu a někdy se daly najít opravdu skvosty.

Zde jsem se dočetla, že achatina může sníst vlastně téměř vše - těstoviny, piškoty, granule, vodu vlastně nepotřebuje, když ji dáte šťavnatou zeleninku, že jsou přítulní a jsou to zvířata, co musí mít společnost. Páni. Toto vlastně opakovalo několik blogů. Naštěstí jsem narazila snad na dva blogy, které mi přišly opravdu věrohodné - Chováme achatiny & Oblovky .

Shrnu základní poznatky, které jsem si odnesla a řídím se jimi:
Obiloviny nedávejte! -> Tloustnou po nich, ucpávají se a mohou brzo zemřit.
Citrusy a rajčata nedávejte! -> Můžou po nich zemřít.
Tím, že budete mít jednoho šneka, ho neděláte smutným. -> Šneci jsou v přírodě samotáři, hledají se jen, když se snaží zplodit potomstvo. Když jich máte víc, akorát rychleji rostou, protože se snaží sežrat víc než kdokoliv jiný.
Stálý přístup k vodě je důležitý! -> Šneci se rádi koupou. Přála bych vám vidět šneka, co se dostane po pár hodinách k vodě, pokud ji v teráriu nemá - celý se rozplácne a nasákne ji do sebe.
Pokojová teplota nestačí! -> Je to africký šnek, samozřejmě, že potřebuje větší teplo, jinak je méně aktivní, zahrabává se..
Když mám jednoho šneka, nemusím řešit vajíčka. - > Ano, i v toto jsem chvíli věřila... I přesto, že máte jen jednoho šneka a ve škole nás učili, že jsou šneci hermafrodité a potřebují druhého partnera pro potomstvo, šnek si v krajní nouzi umí pomoct a vytvořit si vajíčka sám. Některé zdroje se nad tímto potomstvem neshodují, protože jeden tábor tvrdí, že jsou šnečci naprosto normální a druhý zase, že je nedoporučují nechávat naživu. Já jen podotknu, že většina lidí má problém udat třeba jen pět šnečků a šneci mají ve snůšce někdy až 300 kusů vajec.
Šnek jako šnek, vajíčka vyhodím na kompost. -> Bohužel znám lidi, co se o každou měsíční radost starají tímto způsobem. Upozorňuji, že tento šnek nemá v přírodě přirozeného nepřítele a jak už jsem napsala výše, při špatných podmínkách se prostě zahrabe a počká, až bude lépe. Nejlepší možností je prohlížet terárium vašeho šnečka důkladně a jakákoliv vajíčka strčit do mrazáku (alespoň na tři dny) nebo je zalít horkou vodou. Někomu to může přijít brutální, ale určitě lepší než sledovat malé ulitky pochodovat po térariu a co s nimi. Já bych to minimálně už nezvládla.


A to nejdůležitější, co si musí člověk pamatovat u každého zvířete - Žádné zvíře není jednoduché, potřebuje vaši péči.

Kde se dá oblovka sehnat: V některých Pet Centrech, na webu, kde nejrozšířenější druhy nabízejí zdarma, na burzách s terárijními zvířaty.

Můj mazlíček: Mojí malou oblovku jsem si koupila na Terrabazaru v Praze za 20 Kč. Mezi velkou hromadou různých štírů, hadů, agam a pavouků se nacházela jedna malá krabička těchto kouzelných tvorů. V krabičce jich bylo asi osm, což v poměru k tomu, jak oni samotní byli velcí, bylo trochu žalostné. Většina si vesele lezla po plastové krabičce a jeden jediný byl zahrabaný. Do teď vlastně většina lidí nechápe, proč jsem si vzala toho zahrabaného. Nejčastější otázka byla "Co kdyby byl nemocný nebo by umíral?" I samotná paní, která u toho stála, mi řekla, že by si vzala jiného a dala mi prostor na rozmyšlení, který jsem vůbec nepotřebovala. Jediné, co mě na místě dopálilo, byl fakt, že když jsem se zeptala, jaký to je druh (protože jsem na terrabazar přišla nastudovaná), paní mi jednoho vylovila a ukázala. To mi opravdu moc nepomohlo, zřejmě nedostatečně nastudovaná. Mého zalezlého šnečka, který se mnou vůbec nemluvil, jsem dostala do jiné plastové krabičky a šla. Abych byla upřímná, když při cestě jsem neviděla ani náznak života, začínala jsem se obávat, že jsem vybrala špatně. Dorazila jsem domů a položila si ulitu na ruku. Šnek v okamžiku vykoukl, nejdříve značně nejistě, ale pak si vesele jezdil po mé ruce. Začala jsem ho všem ukazovat, ale nikdo pro šneka neměl pochopení a dokonce mi bylo řečeno, že má šnek na ulitě prasklinu. Sice zacelenou, ale byla tam. Určila jsem svého šneka jako holku, tudíž dostala jméno Ulitka I. a zamířila do svého terária.

Ulitka I. není zas tolik aktivní. Více času je akční večer, takže když se večer probudím, jdu zkontrolovat, jestli je venku ze svého malého květináče (úkryt, ve kterém vykonává svoji potřebu, což je fajn, protože se to lépe uklízí) a jestli správně žere, což jde poznat i ráno. Miluje bazalku, většina času ji nacházím na sépiové kosti a odmítá jídlo posypané vápníkovým práškem (60 Kč v háji). Můj přítel tvrdí, že kdybych se o něj starala tak moc, jako o Ulitku, byl by mnohem spokojenější.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 4. září 2017 v 17:54 | Reagovat

Jeden čas som hrozne chcela takého slimáčika ale situácia mi nepriala. A teraz to tiež nie je o nič lepšie. Môžem si nechať len zdať :) čo už

2 Zvířomilka Zvířomilka | 4. září 2017 v 18:01 | Reagovat

[1]: Achatina mi přijde nejnákladnější na začátku, kdy se musí pořídit vybavení. Poté se doma vždy nějaký kousek čerstvé zeleniny nebo ovoce najde a lignocel, který slouží jako podestýlka také není nejdražší záležitost. Tak přeju hodně štěstí do budoucna, abyste i vy mohla mít svého slimáčika (to slovo je boží!) :)

3 Eleanore Samanthe Lune Eleanore Samanthe Lune | Web | 4. září 2017 v 18:05 | Reagovat

Já žiju na ubytovně

4 Zvířomilka Zvířomilka | 4. září 2017 v 18:42 | Reagovat

[3]: Pokud jde o prostor, jsou i menší druhy achatin a té by ten jeden box (ne úplně malý) mohl stačit, určitě by se vešel na psací stůl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama